10. 3. 2011
Do Plzně se vracím velmi rád, prozradil Miroslav Donutil   (qap.cz)
Příznivci Miroslava Donutila si jistě přišli na své v zábavném pořadu Na kus řeči s Miroslavem Donutilem, který proběhl v plné Měšťanské besedě ve středu 8. března.

QAP vám přináší krátký rozhovor s hercem, kterému večer v Plzni pokazila nemoc. Miroslav Donutil je jedním z našich nejúspěšnějších herců. Letos oslavil v únoru šedesátku. Sám o sobě říká, že studia JAMU si vybral jen proto, že nechtěl studovat matematiku. Od roku 1990 je členem činohry souboru Národního divadla. Na Plzeň prý vzpomíná rád.... Jak vzpomínáte na Plzeň? Vracíte se sem rád na představení? "Do Plzně jezdím strašně rád. A víte proč? Když jsem začínal se svými One man show tak Plzeň byla jedním z prvních měst, kam jsem vyrazil. A hrozně mě překvapilo, že tady v Plzni, tuším, že to byl sál o zhruba 1200 lidech v Inwestu, tak tady jsem pětatřicetkrát vyprodal představení odpoledne i večer. A to bylo opravdu skvělé. Pak už jsem raději dvojáky nikdy nedělal, je to opravdu moc náročné. Tady v Plzni je obrovské divácké zázemí. Proto se sem vracím rád, tady je vždycky plno." Co plzeňské pivečko, dáte si občas? "Já jsem nikdy moc pivo nepil. Dám si samozřejmě skleničku pivka po obědě. Ale mám tady v pivovaru kamarády a ti mi vždycky vysvětlují, jak je to plzeňské nejlepší a proč je nejlepší. Já jsem minule byl za nimi v té pivovarské restauraci na návštěvě a číšníkovi jsem řekl - přineste mi jeden ten plzeňský Budvar....a ten samozřejmě málem omdlel (smích)." Je nějaké zaměstnání, které byste chtěl dělat, kdybyste nebyl hercem? "Tak to nevím, ale díky herectví jsem měl možnost nakouknout do spousty profesí a ověřit si, že to či ono bych mohl nebo naopak nemohl dělat. Ale těžko to určit podle jednoho nakouknutí, to je třeba zkusit a ponořit se do toho. Asi bych chtěl být cestovatelem. Také jsem chtěl být lesníkem, hajným nebo novinářem. To všechno mě naštěstí včas přešlo. A díky tomu, co dělám teď nakouknu do různých profesí." Jak nebo kde dobíjíte baterky při cestování se svými pořady? "Ono je to vlastně dáno tím, jak člověk cestuje po různých štacích, tak je pořád někde jinde. A pořád se setkáváte s novými lidmi v nových sálech a právě ty plné sály vás nabíjí. Ta sálající energie z nich mi dává energii. Pokud ale jste tak nemocní, jako já dnes, to už vás nedobije, ale spíš dorazí (smích). Dnes už opravdu musím odpočívat, cítím to na sobě." Hrajete ve spoustě filmů i v divadle, dá se říci, co máte raději? jestli film či divadlo... "Myslím si, že se to nedá srovnat. Je to každé zcela odlišná disciplina a to je dobře, že u nás je to tak, že se film i divadlo prolíná. A to je velmi dobře." Vzpomínáte na natáčení Pelíšků, například scéna s kaprem ve vaně...? "Jasně, vzpomínám na ně velmi rád, protože natáčení Pelíšlů patřilo k mým nejoblíbenějším natáčením. Byla tam skvělá atmosféra, všichni herci a produkční tým se měli rádi. A to se málokdy stane." Kde čerpáte inspiraci na své show? "Všechno jsou to záležitosti denního života. Nenajdete tady nic až tak výjimečného. Jen ten způsob, jakým to vyprávíte, je pro tu příhodu výjimečným. Denně se potkáváte s lidmi a denně se něco děje... "