28. 11. 2007
Rozhovor s Miroslavem Donutilem   (TopŽena.cz)
K televizním vánočním svátkům patřily mnoho let vaše zábavné pořady, diváci si na ně dobře pamatují… Proč jste se rozhodl dát je do knižní podoby?

K televizním vánočním svátkům patřily mnoho let vaše zábavné pořady, diváci si na ně dobře pamatují… Proč jste se rozhodl dát je do knižní podoby?
Vzniklo to tak, že volali z nakladatelství a řekli, že mají ten nápad. Abych řekl pravdu, já ho tedy moc nesdílel, ale pak jsem si řekl, no dobře, proč ne? Jestli si to bude chtít někdo přečíst, to se ukáže, nebudu se tomu protivit. Sedl jsem si ke stolu a začal ty příběhy zapisovat.

Nebylo by jednodušší přepsat je z pořadů nebo z desek, na kterých posléze vyšly?
Něco jsem opsat nechal, ale zčásti jsem ty historky zapisoval sám, protože v některých případech na deskách vůbec nejsou. Napsal jsem strašně moc textu a pěkně rukou, protože nejlíp píšu rukou, na počítači tak rychle jako rukou neumím. Dal jsem to do kupy, byla to hrozná dřina. Ačkoli netuším, jak moc lidí to bude zajímat, každopádně budu mít sepsáno aspoň pro sebe, co všechno jsem odvyprávěl.

Spisovatelská profese je ale těžká…
Právě, můj další postřeh. Říkat ty historky bylo velmi náročné, ale napsat ještě mnohem těžší. Protože mnohdy se mluvená řeč pro psaný projev vůbec použít nemůže.

Kolik vlastně těch historek bylo?
Nepočítaně. Základ knížky je z cédeček Pořád se něco děje, Furt ve střehu, Historky z Provázku a Cestou necestou. V rezervě ještě pořád zůstává dvojcédéčko Ptejte se mně, na co chcete, já na co chci, odpovím. Tam je velká spousta otázek vyslovených, zodpovězených a natočených, které se dají třeba ještě někdy využít. V případě, že tato knížka bude mít úspěch. Aby měla, obohatil jsem ji ještě o mnoho fotografií lidí, o kterých se v těch historkách vypráví. Protože chci, aby diváci, posluchači a teď čtenáři, měli konečně možnost jednou ty lidi vidět. Některé fotky jsou z mého archivu, jiné z archivů mých kamarádů fotografů, taky ze soukromí a tak. Zkrátka a dobře, řada fotografií ty příběhy doloží a myslím si, že to by tu knížku mohlo udělat zajímavější.

A co název?
Když jsem o něm uvažoval, říkal jsem si, vždyť se pořád něco děje! Tenhle název bude asi nejuniverzálnější. A navíc jsem o tom, že se pořád něco děje, vždycky ve svých příbězích vyprávěl. (2media)