23. 11. 2006
Z Revizora jde smích i hrůza   (iDnes.cz)
Přichází nový Revizor a s ním smích i hrůza.

Národní divadlo v Praze dnes ve slavnostní premiéře uvede známou Gogolovu hru se Sašou Rašilovem a Miroslavem Donutilem.

Ve šperkovnici světových dramatických titulů se údajně ukrývá jen pětice nejlepších komedií a Gogolův Revizor je jednou z nich. V novém nastudování, se Sašou Rašilovem coby Chlestakovem a Miroslavem Donutilem jako Hejtmanem, ho premiérově uvede Národní divadlo v režii šéfa činohry Michala Dočekala.

„Revizor je jediná komedie, kterou když jsem čítával, tak jsem se smál nahlas,“ říká Michal Dočekal. Komedie, v níž Gogol ostře zkarikoval poměry carského, korupcí prolezlého Ruska a která však bohužel nikdy neztratila na aktuálnosti, nejprve režiséra s dramaturgyní Dariou Ullrichovou sváděla k aktualizacím.

Inscenátoři dokonce zvažovali, že postavám vloží do úst autentické výroky českých úředníků. „Vystřihovala jsem si články a ukládala je do krabice. Pak jsme si však uvědomili, že doba má příliš vysoké tempo, že aféry se s bleskovou rychlostí střídají na stránkách novin, a došlo nám, že nejlepší slova úředníkům napsal Gogol sám. Všichni činovníci, funkcionáři a snaživci i dnes dělají všechno pro to, aby vypadali jako z Revizora,“ míní Ullrichová.

S tím souhlasí i Michal Dočekal: „Když jsem se před rokem rozmýšlel nad inscenací, nepochyboval jsem o tom, že se úplatky na scéně budou nosit v igelitových taškách. Jenže kdo dneska ví, o jaké igelitky, o jakého strýčka, ba dokonce o jakého premiéra šlo?“

I tak však bude Dočekalova inscenace mnohým divákům cosi důvěrně známého připomínat již jen výtvarným jazykem, který se inspiroval ohavnou estetikou sedmdesátých let. „Nechali jsme se jí napájet proto, že její duchovní zrůdnost stále přetrvává. Nechceme ale naznačovat nějaké konkrétní vročení,“ říká Michal Dočekal.

Sedmdesátá léta a Revizor jdou však zřejmě dobře dohromady: v sousedním Polsku obdobný nápad použil režisér Jan Klata, který však z Revizora učinil konkrétní politické divadlo, když jej zasadil do města Walbrzych za vlády prvního tajemníka strany polských komunistů Edwarda Giereka.

„Nejvíc mě na Revizorovi zajímá zobrazený svět v celé jeho nahotě, směšnosti, obludnosti a grotesknosti. Je mělký, místo hloubky má nicotu, kterou se postavy snaží naplnit tlacháním a mamonem. Jde z něj hrůza,“ konstatuje Dočekal. A Daria Ullrichová dodává: „V Revizorovi jde o více než o smích, protože hrozí, že se zvrátí v pravý opak. Doba, v níž žijeme, je velmi k smíchu, ale v podstatě to žádná sranda není.“

Představitel Hejtmana Miroslav Donutil považuje svou roli za dárek. „Na Revizorovi mám nejraději slavnou poslední Hejtmanovu větu: Čemu se smějete, sami sobě se smějete. Byl bych rád, kdyby se při ní publikum nesmálo. Je to totiž klíčová replika, která prokáže, zda se hejtmanům jen vysmíváme, či zda se také poznáváme.“