11. 2. 2006
V Brně se na Dostojevského chodí masově   (iDnes)

V Brně se na Dostojevského chodí masově
Šílenství jménem Dostojevskij vyvrcholí o víkendu v brněnském Divadle Husa na provázku. Čtyři stěžejní románová díla slavného ruského spisovatele zde ve třech sezónách uvedl režisér Vladimír Moravek, mimo jiné režisér muzikálu Excalibur.



Šílenství jménem Dostojevskij vyvrcholí o víkendu v brněnském Divadle Husa na provázku. Čtyři stěžejní románová díla slavného ruského spisovatele zde ve třech sezónách uvedl režisér Vladimír Moravek, mimo jiné režisér muzikálu Excalibur. Poslední díl tetralogie nazvané Sto roků kobry nese výmluvný název Bratři Karamazovi: Vzkříšení.
Ponurost Dostojevského světa podle režiséra tady vyvrcholí očistným mejdanem. "Dostojevskij svádí k představě, že herci sebou mají především hrozně mlátit o podlahu. To my si nemyslíme," říká Moravek.

* V Hradci Králové jste dělal trilogii z Čechova, nyní v Brně završujete čtyřdílný seriál z Dostojevského. Nebojíte se, že tím ponurým Dostojevským diváky zastrašíte?

Moc jsem se toho bál. Zejména po prvním a druhém díle. Když jsme dělali v Hradci potřetí Čechova, tak to byl popravdě problém. Lidé měli většinou pocit, že už na tom byli. Ale v Brně se stal zázrak. Po druhém díle se ukázalo, že Brňáci se rozhodli na Dostojevského chodit, a to navíc masově. Byl jsem však připravený i na fakt, že to může být opačně.

* Co znamenalo takové množství Dostojevského pro herce?

Provázek byl zavedený jako soubor, který umí pěkně žonglovat a krásně jezdit na jednokolce. Já jsem uvěřil, že stejně sugestivně bude umět hrát psychologické divadlo. Bylo to samozřejmě riziko, ale soubor obstál skvěle. Nakonec je to jakýsi Cirkus Dostojevskij. Chtěli jsme se prokousat k nějaké sumarizaci, nějakému zjištění a také očištění. Šlo nám o víc než o pokračování nebo opakování osvědčených situací. Tak vzniklo Vzkříšení.

* Odkazujete ke slavné inscenaci Karamazovci v režii Petera Scherhaufera z roku 1981. Ta mimo jiné přitahovala obsazením Miroslava Donutila do role starého slizkého a nemravného Karamazova.

Byl magnetem večera. On tehdy dokázal, že se na představení diváci smáli. Vše to bylo hodně stylizované a výstřední, ale hlavně nečekané a talentované.

* Vy jste před třemi lety, když vznikal první díl, avizovali, že se Donutil nyní na Provázek v této veleroli vrátí. V Idiotovi jste slibovali Lucii Bílou. Proč se tak nestalo?

Ti lidé jsou prostě časově mimořádně vytížení. Slibovali jsme oba a postupem času jsme zjistili, že naše publikum tyto vějičky nepotřebuje. Miroslav Donutil nicméně návrat na někdejší domovskou scénu přislíbil. Otázka je, za kolik to bude let.

* Musel jste si poradit s tím, že Dostojevskij Bratry Karamazovy nedokončil. Jaké bude vaše finále?

Peter Scherhaufer svoji legendární inscenaci nazval Karamazovci. Šlo mu o rekonstrukci lidského typu, který trpí karamazovštinou. Je to člověk vzteklý, neukojený, a proto také stejně vyděšený. My jsme samozřejmě také taková banda Karamazovců. Snažíme se nicméně dovést diváky i sebe od vyděšení ke klidu. A ten klid, to je vše. Celá naše Dostojevského tetralogie skončí tichým nočním večírkem. Kolega Jan Budař bude hrát na klavír a všichni dostanou placku.

* Takže děkovačku ve vašem případě tentokrát vystřídá tancovačka?

Ano. Bude to takový chudý mejdan s bramboráky a červeným vínem.

Skončíme chudým mejdanem s bramboráky a červeným vínem