8. 8. 2005
Hrádeček vzpomínal na Zahradní slavnost   (iDNES)
Divadlo Na tahu uspořádalo v sobotu na Hrádečku u Trutnova tradiční zahradní slavnost. Soubor uvedl stejnojmennou absurditu Václava Havla, která po své premiéře v prosinci 1963 v pražském Divadle Na zábradlí tehdy mladého dramatika rázem proslavila... více

Představení grotesky o likvidátorech a zahajovačích předcházelo vystoupení loutkoherců a veřejná zkouška absurdity Elena Štěpánová z pera René Levinského.

Produkce v lesním amfiteátru se zúčastnil i Václav Havel. V přibližně dvousetčlenném publiku pozvaných hostů nechyběli Ladislav Smoljak, Eva Holubová, náš velvyslanec v USA Martin Palouš a exprezidentova manželka Dagmar Havlová.

Uvedení satiry o mladíkovi, který vyrazí do světa za úřednickou kariérou, Havel uzavřel parodickým děkovným proslovem. "Lidičky, mám vás ráda," zakončil svou záměrně nesouvislou řeč, v níž karikoval srdceryvné oficiózní ceremoniály.

Zahradní slavnost, frašku o dutých frázích, nezničitelné byrokracii i politickém oportunismu, sledoval také herec Miroslav Donutil. "Pro mě to představení bylo hlavně o vzpomínkách. Zahradní slavnost jsme kdysi inscenovali v Divadle na provázku a já v ní hrál zahajovače Ferdu Plzáka."

Dagmar Havlová si libovala v duchaplných slovních hříčkách hry a ocenila výkony Krobova souboru. "Viděla jsem už premiéru v Řeznické. Dnes se mi Krobovi herci zdáli ještě uvolněnější," řekla bývalá slavná herečka.

"Pro mě ta hra zůstává především výpovědí o ztrátě lidské identity. Tak jsem ji myslel, když jsem ji kdysi psal," zavzpomínal Václav Havel.

"Hlavní hrdina v ní nakonec přijde sám k sobě na návštěvu a stane se z něj jakýsi Pan každý a zároveň Pan nikdo. Také dnešní civilizovaný svět vytváří obrovský tlak proti lidské zvláštnosti a odlišnosti. Zřejmě právě proto publikum reaguje pořád tak vstřícně," konstatoval dramatik.

Režisér inscenace Andrej Krob vidí v Zahradní slavnosti přesnou ilustraci pochybné cesty vzhůru. "Hrdina hry ovládne pravidla světa, kde chce mít úspěch. Jenže se tím zároveň vzdá sám sebe. Závěrečný monolog je dokonalou reflexí falešných mechanismů ctižádostivosti," komentoval hru režisér.

"Ta hra připouští i aktuální politický výklad," podotkl dramatikův bratr Ivan M. Havel. "Současní komunisté jako by potvrzovali ty absurdní úvahy o tom, že je lepší nějakou dobu nebýt, aby pak člověk mohl o to víc být. Po Listopadu se stáhli do ústraní a teď čile vystrkují růžky," upřesnil Ivan M. Havel.

Jan Foll, MF DNES